S&P 500, Nasdaq, DAX, PX: co vlastně říkají hlavní indexy

Večerní zprávy, 19:58, grafika s červenými a zelenými šipkami. "Wall Street dnes zakončila v plusu, S&P 500 přidal 0,8 %." Divák si v hlavě automaticky domaluje obrázek: stovky firem, miliony obchodníků, celá ekonomika se probouzí. Realita je nudnější a zajímavější zároveň — tenhle den mohly index táhnout nahoru tři firmy, zatímco 450 dalších z 500 nedělalo vůbec nic pozoruhodného.

Tohle není konspirace ani chyba výpočtu. Je to jednoduše způsob, jakým je index sestavený. A kdo tenhle mechanismus nezná, čte zprávy z burzy jako horoskop — zajímavě, ale bez skutečného porozumění tomu, co se stalo.

Jak index vlastně počítá svoje číslo

Většina velkých indexů — S&P 500, Nasdaq 100, DAX — používá takzvané vážení podle tržní kapitalizace (market-cap weighted). Znamená to, že firma s tržní hodnotou 3 bilionů dolarů má v indexu mnohonásobně větší váhu než firma za 20 miliard dolarů, i kdyby obě měly v portfoliu "jednu pozici".

Konkrétně u S&P 500: index má 500 firem, ale orientačně tři největší tituly (aktuálně typicky Apple, Microsoft, Nvidia) dohromady tvoří zhruba pětinu celkové váhy indexu. Když si vezmete top 10 firem, dostanete se orientačně k 35–38 % váhy celého indexu — a to je 2 % z počtu firem, které ovládají třetinu pohybu.

Nasdaq 100 je na tom podobně, jen koncentrovaněji — je to jen 100 firem, převážně technologických, takže i menší absolutní pohyb v Nvidii nebo Applu se v indexu projeví silněji než stejný pohyb v nějaké menší firmě z výroby polovodičových komponent.

DAX funguje na stejném principu vážení tržní kapitalizací, ale má jen 40 firem — je tedy z podstaty koncentrovanější index než S&P 500, byť menší než Nasdaq 100. Německé giganty jako SAP, Siemens nebo Allianz dohromady dokážou hýbat indexem víc, než by odpovídalo jejich počtu.

A pak je tu pražská burza. Index PX má jen kolem 10–14 tzv. blue-chip titulů. Když ČEZ nebo Komerční banka zahýbou cenou o pár procent, index se hne citelně — u tak malého košíku firem prostě neexistuje "rozmělnění" efektu jednoho titulu tak, jak ho znáte z amerických indexů.

Co říkají čísla o koncentraci

Orientační srovnání, jak vypadá váha nejsilnějších firem v jednotlivých indexech (hodnoty se v čase mění, jde o ilustraci principu, ne o aktuální přesná čísla):

• S&P 500 — top 3 firmy: orientačně 18–22 % váhy indexu; top 10: orientačně 35–38 %; celkem 500 firem.
• Nasdaq 100 — top 3 firmy: orientačně 25–30 % váhy; celkem 100 firem, silný přesah do technologického sektoru.
• DAX — top 5 firem: orientačně 35–40 % váhy; celkem 40 firem.
• PX — top 3 firmy: orientačně 55–65 % váhy; celkem 10–14 firem.

Historicky se koncentrace amerického trhu spíš zvyšovala. Kolem roku 2000, na vrcholu dot-com bubliny, tvořilo top 10 firem v S&P 500 orientačně kolem 25 % indexu. Dnes je to podle různých odhadů blíž 35 %. Jinými slovy — "index 500 firem" je dnes svým chováním blíž indexu 15–20 skutečně dominantních firem s dlouhým ocáskem menších hráčů, kteří na celkové číslo mají minimální vliv.

Tohle má praktický důsledek: když čtete, že "trh roste", ve skutečnosti může jít o úzkou skupinu firem, zatímco medián akcie v indexu se chová úplně jinak. Rozdíl mezi výkonem "průměrné firmy v indexu" (equal-weighted verze) a samotným indexem (cap-weighted) dokáže být v některých letech propastný — a právě tahle mezera je jeden z nejméně chápaných jevů na trhu.

Praktický rámec: jak se ptát na index dřív, než mu uvěříte

Než příště vezmete pohyb indexu jako informaci o "celém trhu", projděte si tenhle checklist:

1. Kolik firem index skutečně obsahuje? 500, 100, 40, nebo jen 14? Čím méně firem, tím větší šance, že jeden titul dělá polovinu pohybu.
2. Jak je vážený? Market-cap weighted (většina hlavních indexů) znamená, že giganti dominují. Cena-weighted (třídou pro sebe je americký Dow Jones) je úplně jiná matematika — tam nezáleží na velikosti firmy, ale na absolutní ceně akcie.
3. Kolik váží top 3–5 firem? Pokud je to přes 30–40 %, index vám v podstatě říká hlavně to, co dělá hrstka firem — ne "trh".
4. Jaký je sektorový mix? Nasdaq 100 je z podstaty technologicky nakloněný. DAX má silné zastoupení průmyslu a automobilek. PX je zase citlivý na energetiku a bankovnictví. Pohyb indexu tak často odráží náladu jednoho sektoru, ne ekonomiky jako celku.
5. Srovnejte cap-weighted verzi s equal-weighted, pokud existuje. U S&P 500 existuje i "rovnoměrně vážená" verze (S&P 500 Equal Weight) — rozdíl mezi ní a klasickým indexem v daném roce vám řekne, jestli růst nesla úzká skupina firem, nebo byl širší.

Tenhle pětibodový filtr zabere dvě minuty, ale změní způsob, jak čtete zprávy z burzy natrvalo.

V QMA: pod povrch indexu bez tabulek v Excelu

Ručně dohledávat váhy jednotlivých firem v indexu, sektorové zastoupení a srovnávat to s equal-weighted variantou je otrava, kterou většina lidí (pochopitelně) nikdy neudělá — a tak zůstávají u titulkového čísla z televize. V QMA na tohle slouží nástroje, které tenhle rozklad dělají za vás: screener podle sektorů a tržní kapitalizace ukáže, jestli se pohyb trhu opírá o širokou skupinu firem, nebo jen o pár největších jmen, a top výběr pomáhá dívat se na jednotlivé tituly místo souhrnného čísla, které může maskovat úplně jiný obrázek pod povrchem.

Co si z toho vzít

• Než vezmete pohyb indexu jako zprávu o "celém trhu", zjistěte, kolik firem index má a jak velkou váhu drží top 3–5 z nich — u S&P 500 to bývá orientačně kolem třetiny, u PX klidně přes polovinu.
• Rozlišujte mezi market-cap weighted indexy (většina hlavních světových indexů) a jinými metodikami — mění to, co číslo vlastně vypovídá.
• Sledujte rozdíl mezi klasickým a rovnoměrně váženým indexem, pokud je dostupný — ukáže, jestli růst nese široká skupina firem, nebo jen hrstka gigantů.
• Pro rozklad trhu na jednotlivé sektory a tituly, místo spoléhání na jedno souhrnné číslo, otevřít v QMA.