Eura ze šuplíku: 2 % ročně, nebo raději pryč ze systému?

Vracíte se z dovolené, vybalujete kufr a mezi plavkami a krémem na opalování najdete obálku s bankovkami. Padesát eur z Chorvatska, sto ze Španělska, možná zbytek z italské kavárny, kde jste si nakonec rozmysleli tu poslední zmrzlinu. Ta eura teď leží v šuplíku vedle klíčů a čekáte, co s nimi.

Přesně tahle situace stojí za tím, že o eurovém spoření dnes píše hned několik finančních redakcí najednou. Banky totiž zjistily, že takových šuplíků je v Česku spousta, a začaly nabízet spořicí účty v eurech s úrokem, který se pohybuje řádově kolem dvou procent ročně. Otázka, kterou si ale většina lidí nepoloží, zní: je to opravdu dobrý obchod, nebo jen elegantní způsob, jak vás přimět nechat si peníze v cizí měně déle, než je rozumné?

Proč se banky najednou předhánějí v eurech

Eurové spořicí účty nejsou žádná novinka, ale zájem o ně roste s tím, jak Češi cestují do eurozóny čím dál častěji – ať už na dovolenou, na služební cesty, nebo kvůli nákupům přes hranice. Typický turista se podle odhadů vrací s částkou zhruba 50 až 200 eur, kterou už nestihl utratit. Dřív šla tahle hotovost buď zpátky do směnárny, nebo skončila v zásuvce až do příští cesty.

Banky v tom uviděly příležitost: proč nechat klienty directional currency risk nést zadarmo, když jim mohou nabídnout úrok a zároveň si peníze nechat na účtech o něco déle? Sazby kolem dvou procent ročně se sice s korunovým spořením srovnávat nedají jedna ku jedné, ale v kontextu eurozóny, kde byly úrokové sazby ještě před pár lety prakticky na nule, jde o citelný posun.

Problém je, že dvě procenta ročně z reálně malé částky – řekněme těch průměrných sto eur – vám za rok vynesou zhruba dvě eura. Tedy cenu jednoho espressa v Praze. Otázka tedy není „vyplatí se to?“, ale „vyplatí se to v porovnání s alternativami a s riziky, která nesete?“.

Data: kde se reálně ztrácí víc než na úroku

Tady je potřeba srovnat jablka s jablky. Podívejme se na tři čísla, která se v diskuzi o eurových úsporách obvykle ztrácejí.

Směnárenské rozpětí. Klasická směnárna na letišti nebo v turistické zóně si běžně účtuje rozdíl mezi nákupním a prodejním kurzem v řádu tří až osmi procent. Když tedy eura na dovolené koupíte a pak je hned zase prodáte zpátky, můžete na samotné směně prodělat víc, než kolik vám eurový účet vydělá za několik let.

Kurzové kolísání koruny. Kurz EUR/CZK se v posledních letech pohyboval zhruba v pásmu 23,5 až 25,5 koruny za euro – tedy výkyv řádově kolem osmi procent mezi extrémy. Pokud eura držíte a čekáte na „lepší kurz“, ve skutečnosti sázíte na měnový pohyb, který je z podstaty nepředvídatelný. Dvouprocentní úrok vás před podobným výkyvem neochrání.