Jak QMA Brain staví tržní výhled z dat místo pocitů

Je 23:47, telefon svítí do tmy a vy scrollujete finanční Twitter. Jeden analytik píše, že přichází „matka všech korekcí“. O tři příspěvky níž jiný tvrdí, že trh je „levný jako nikdy“ a promarníte životní příležitost. Oba mluví sebevědomě. Oba mají grafy. A vy zavíráte telefon s pocitem, že byste měli něco udělat — ale nevíte co.

Tohle není výjimka, tohle je běžný večer retailového investora v roce 2024. Problém není nedostatek informací. Problém je, že informace bez struktury jsou jen šum, který rezonuje s tím, co už cítíme.

Proč pocit prohrává s tabulkou

Behaviorální ekonomie tohle zdokumentovala víc než dost. Recency bias nás nutí věřit, že to, co se dělo posledních pár týdnů, bude pokračovat donekonečna. Confirmation bias nás vede k tomu, že si aktivně vybíráme zprávy, které potvrzují náladu, ve které už jsme. Když trh spadne o 8 % za měsíc, mozek automaticky extrapoluje pád k nule. Když vyroste o 20 % za rok, extrapoluje k nekonečnu. Historicky se ale nestalo ani jedno — trhy se dlouhodobě vracejí k nějakému středu, i když cestou dokážou pořádně potrápit žaludek.

Konkrétní příklad: v březnu 2020 spadl S&P 500 zhruba o 34 % během pěti týdnů. Kdo se řídil pocitem „tohle je konec“, prodával u dna. Kdo se řídil daty — valuace, likvidita centrálních bank, historická četnost podobných propadů — viděl, že podobně rychlé a hluboké korekce se v historii indexu objevily jen v hrstce případů a většina z nich byla následována zotavením v horizontu 12–24 měsíců. To není slib, že se to zopakuje. Je to popis toho, jak vypadala minulost, a proč je rozumné pracovat se scénáři, ne s jistotami.

Statistika, která by měla být na nástěnce každého investora

Orientačně, dlouhodobě (od 20. let minulého století) index S&P 500 zažívá pokles o 10 % a víc (tzv. korekci) v průměru zhruba jednou za rok až rok a půl. Pokles o 20 % a víc (medvědí trh) se v historii objevil orientačně jednou za 3,5–5 let. Zní to děsivě, dokud si nespočítáte druhou polovinu statistiky: naprostá většina kalendářních let byla v historii indexu uzavřena v plusu, a to i přesto, že skoro každý rok obsahoval nějaký intraroční propad v řádu jednotek až nižších desítek procent.