Fedová jestřábka Logan: proč „dobrá“ inflační zpráva nestačí a co to znamená pro váš portfolio

Ranní káva, která zhořkla dřív, než dopila

Představte si scénu: otevřete telefon u snídaně, futures na akciové indexy jsou v zeleném, protože včerejší inflační data vypadala povzbudivě a trh si v hlavě už skládá scénář brzkého snížení sazeb. Nalijete si kávu, začtete se hlouběji – a najednou čtete titulek, že šéfka dallaského Fedu Lorie Logan právě řekla, že tenhle „dobrý“ inflační report vlastně dobrý není. Káva zhořkne rychleji, než stihla vychladnout. Přesně tohle se dnes odehrálo části investorské komunity.

O co přesně jde

Lorie Logan, prezidentka Federal Reserve Bank of Dallas, tento týden veřejně argumentovala, že k dotažení inflace na cílových 2 % bude zřejmě potřeba „mírně vyšších“ úrokových sazeb, než trh dosud čekal. Klíčová věta celého vystoupení zněla v tom smyslu, že tento týden zveřejněná dobrá inflační čísla podle ní „nebyla dost dobrá“ na to, aby Fed mohl polevit.

To je důležité si rozebrat, protože jde přesně o ten typ nuance, který se snadno ztratí v rychlém scrollování zpráv. Fed dnes drží klíčovou sazbu (fed funds rate) v pásmu orientačně 4,25–4,50 %, poté co ji mezi lety 2022 a 2023 zvedl celkem jedenáctkrát z hodnot blízkých nule až na vrchol kolem 5,25–5,50 %, a následně od podzimu 2024 postupně snižoval – nejprve o 0,50 procentního bodu, pak dvakrát o 0,25 bodu. Cílová inflace je 2 %, ale aktuální jádrová míra (core PCE, preferovaná Fedem) se dlouhodobě pohybuje orientačně kolem 2,7–2,9 %, tedy stále citelně nad cílem. Jeden příznivý měsíční report v takové situaci ještě neznamená obrat trendu – a přesně to Logan připomíná.

Proč je jeden dobrý měsíc past na investory

Historie centrálního bankovnictví zná tenhle scénář velmi dobře. V 70. letech tehdejší šéf Fedu Arthur Burns opakovaně signalizoval, že inflace je „pod kontrolou“, jakmile se čísla na chvíli zlepšila – jen aby o pár měsíců později musel sazby zvedat ještě výš, protože inflace se vrátila silnější. Výsledkem byla déletrvající ekonomická bolest, než kdyby se sazby zvedly rozhodněji a s předstihem. Právě proti opakování téhle chyby dnešní centrální bankéři jako Logan záměrně argumentují – raději riskovat nálepku „přehnaně opatrná“, než riskovat repríz sedmdesátek.

Druhý poučný příklad je bližší v čase a týká se přímo dluhopisového trhu. V roce 1994 Fed nečekaně a rychle zvedl sazby, zatímco velká část trhu byla pozicovaná na scénář stability – výsledkem byl prudký propad cen dluhopisů, který se do historie zapsal jako „Great Bond Massacre“. Investoři, kteří měli portfolia postavená na předpokladu, že centrální banka „už skončila“, se najednou dívali na citelné ztráty v hodnotě svých dluhopisových pozic. Paralela s dneškem není náhodná: kdykoliv trh začne s velkou jistotou sázet na konkrétní scénář sazeb dřív, než ho centrální banka oficiálně potvrdí, vzniká prostor pro nepříjemné překvapení – oběma směry.

Z pohledu trhu je klíčové sledovat nejen samotná data, ale i to, jak se mění tržně implikovaná pravděpodobnost dalšího kroku Fedu. Před Loganovým vystoupením trh derivátů na úrokové sazby přisuzoval pauze nebo dalšímu snížení výrazně vyšší váhu, než jakou jí přisuzuje po něm – posun v řádu jednotek až nižších desítek procentních bodů pravděpodobnosti není nic neobvyklého po jediném jestřábím komentáři vlivného člena FOMC. Zároveň se v posledním souhrnu individuálních projekcí členů Fedu (tzv. dot plot) objevila výrazně větší rozptýlenost názorů – část členů čeká v příštím roce jen jedno až dvě snížení sazeb, jiní víc. Tahle nejednotnost sama o sobě zvyšuje volatilitu očekávání, a tedy i volatilitu trhu.