Stříbro: kov, který se tváří jako zlato, ale chodí do práce v montérkách

Představte si investora, který ráno otevře graf stříbra a vidí pohyb o několik procent během pár hodin. Zlato se přitom skoro nehýbe, dolar je jen nepatrně silnější a titulky mluví o solárních panelech v Číně. V hlavě naskočí otázka: „Počkat, je stříbro bezpečný přístav, nebo průmyslová sázka na ekonomiku?“

Odpověď je nepříjemně krásná: obojí. Stříbro je kov s rozdvojenou osobností. Jednou nohou stojí vedle zlata v trezoru, druhou má v továrně, pájce, fotovoltaickém článku a čipu. A kdo ho sleduje jen jako „levnější zlato“, často přehlédne polovinu příběhu.

Stříbro není malé zlato

Zlato má v investičním světě jasnější roli. Je to měnový kov, pojistka, aktivum citlivé na reálné sazby, dolar a důvěru v papírové peníze. Průmyslová spotřeba zlata existuje, ale není hlavním motorem trhu — drtivá většina vytěženého zlata v historii lidstva pořád někde existuje, ať už jako cihla v trezoru, nebo řetízek v šuplíku.

Stříbro je jiné. Má investiční poptávku, šperky, mince a slitky — ale zároveň masivní průmyslové využití. Používá se v elektronice, solární energetice, automobilech, zdravotnictví, chemii i pájení. Je výborně vodivé, odrazivé a antibakteriální. Kdyby měly komodity pracovní smlouvu, zlato by sedělo v dozorčí radě a stříbro by běhalo mezi účetním oddělením a výrobní linkou — indecisive přítel, který neví, jestli má jít na drink se zlatem, nebo na směnu do fabriky s mědí a platinou.

Tohle dělá ze stříbra jednu z nejzajímavějších, ale také psychologicky nejtěžších komodit. Investor ho může vlastnit s myšlenkou ochrany proti inflaci — a cena se mezitím hýbe podle objednávek solárních panelů, stavu průmyslu nebo zásob na burzách.

Příběh dvou motorů: sazby a továrny

U drahých kovů je základní makro logika poměrně srozumitelná. Když rostou reálné sazby, tedy výnosy očištěné o inflaci, držení kovu bez úroku je méně atraktivní. Když reálné sazby klesají nebo trh čeká uvolnění měnové politiky, zlato i stříbro obvykle dostávají víc pozornosti. Silný dolar bývá pro komodity naceněné v dolarech protivítr, slabší dolar naopak často pomáhá.

Jenže u stříbra do toho vstupuje druhý motor: průmyslový cyklus. Pokud ekonomika zpomaluje, firmy omezují výrobu a poptávka po průmyslových kovech slábne. Stříbro může být pod tlakem, i když by mu nižší sazby teoreticky měly pomáhat. Naopak v období, kdy se zvedá průmyslová aktivita, zelená energetika a technologická výroba, může stříbro reagovat silněji než zlato.

Krásně to bylo vidět v posledních letech. V březnu 2020, během covidového šoku, spadlo stříbro orientačně až k 12 dolarům za unci. Trh v tu chvíli neřešil „bezpečný přístav“, ale likviditu a strach z průmyslového zamrznutí. O několik měsíců později se však cena dostala nad 25 dolarů a krátce i blízko 30 dolarů za unci, protože se otočila měnová politika, klesly reálné výnosy a investoři začali znovu kupovat příběh inflace, stimulusů a zelené transformace.

Stejný kov, dvě úplně jiné nálady trhu. Ráno panika z recese, odpoledne naděje na měnové uvolnění. Stříbro v takových chvílích připomíná člověka, který má v jedné kapse dluhopisový komentář centrální banky a ve druhé objednávku na solární panely.

Data: kolik stříbra opravdu mizí v průmyslu

U stříbra má smysl začít strukturou poptávky. Podle dat The Silver Institute se v roce 2023 celková globální poptávka po stříbře pohybovala řádově kolem 1,2 miliardy trojských uncí. Průmyslové využití dosáhlo přibližně 654 milionů uncí, tedy více než poloviny celkové poptávky.