S&P 500, Nasdaq, DAX, PX: co vlastně říkají hlavní indexy

Večerní zprávy, 19:58, grafika s červenými a zelenými šipkami. "Wall Street dnes zakončila v plusu, S&P 500 přidal 0,8 %." Divák si v hlavě automaticky domaluje obrázek: stovky firem, miliony obchodníků, celá ekonomika se probouzí. Realita je nudnější a zajímavější zároveň — tenhle den mohly index táhnout nahoru tři firmy, zatímco 450 dalších z 500 nedělalo vůbec nic pozoruhodného.

Tohle není konspirace ani chyba výpočtu. Je to jednoduše způsob, jakým je index sestavený. A kdo tenhle mechanismus nezná, čte zprávy z burzy jako horoskop — zajímavě, ale bez skutečného porozumění tomu, co se stalo.

Jak index vlastně počítá svoje číslo

Většina velkých indexů — S&P 500, Nasdaq 100, DAX — používá takzvané vážení podle tržní kapitalizace (market-cap weighted). Znamená to, že firma s tržní hodnotou 3 bilionů dolarů má v indexu mnohonásobně větší váhu než firma za 20 miliard dolarů, i kdyby obě měly v portfoliu "jednu pozici".

Konkrétně u S&P 500: index má 500 firem, ale orientačně tři největší tituly (aktuálně typicky Apple, Microsoft, Nvidia) dohromady tvoří zhruba pětinu celkové váhy indexu. Když si vezmete top 10 firem, dostanete se orientačně k 35–38 % váhy celého indexu — a to je 2 % z počtu firem, které ovládají třetinu pohybu.

Nasdaq 100 je na tom podobně, jen koncentrovaněji — je to jen 100 firem, převážně technologických, takže i menší absolutní pohyb v Nvidii nebo Applu se v indexu projeví silněji než stejný pohyb v nějaké menší firmě z výroby polovodičových komponent.

DAX funguje na stejném principu vážení tržní kapitalizací, ale má jen 40 firem — je tedy z podstaty koncentrovanější index než S&P 500, byť menší než Nasdaq 100. Německé giganty jako SAP, Siemens nebo Allianz dohromady dokážou hýbat indexem víc, než by odpovídalo jejich počtu.