Jak poznat, že „diverzifikovaný“ fond je ve skutečnosti sázkou na technologii

Co se stalo

Guvernér Fedu Stephen Miran v rozhovoru pro CNBC řekl, že považuje současnou inflaci za pravděpodobně přechodnou („transitory“) – tedy dočasnou, ne trvale zakořeněnou. Řekl to těsně před dvoudenním zasedáním Fedu, kde se řeší nastavení úrokových sazeb a stav peněžní zásoby v ekonomice.

Neotřelý úhel

Zdánlivě nesouvisející faktoid: index S&P 500 dnes z velké části táhne úzká skupina technologických firem, jejichž váha v indexu je historicky vysoká. To není náhoda vedle sebe – je to jeden mechanismus. Technologické a růstové firmy (typicky ty s vysokými očekávanými zisky až za roky, ne za čtvrtletí) mají hodnotu akcií mnohem citlivější na úrokové sazby než třeba banky nebo výrobci spotřebního zboží. Když se počítá, kolik jsou budoucí zisky firmy dnes „hodny“, používá se diskontní sazba odvozená mimo jiné od úrokových sazeb Fedu – čím vyšší sazba, tím méně jsou vzdálené zisky dnes hodnotné. Firmy jako výrobci čipů nebo softwaroví giganti mají zisky rozprostřené hluboko do budoucnosti, takže pohyb sazeb o desetiny procenta jimi hýbe mnohem víc než třeba u utility firmy s předvídatelným cash-flow za rok. Historicky podobnou situaci připomíná období kolem roku 2000, kdy technologický sektor tvořil rekordní podíl S&P 500 a jeho zlom srazil index jako celek mnohem víc, než by odpovídalo počtu firem v propadu – protože ty firmy nebyly „jedna z mnoha“, ale samotná kostra indexu. Pokud je dnešní podíl technologií v indexu opět mimořádně vysoký, Miranovo tvrzení o přechodné inflaci není jen komentář k makru – je to nepřímo komentář k tomu, co čeká právě tuto úzkou skupinu firem, která dnes z velké části určuje, kam se index hýbe.

Komu to pomáhá a komu škodí

Pokud se Miranova teze potvrdí a Fed nebude muset sazby dál držet vysoko, benefitují nejvíc firmy s dlouhou „durací“ zisků – typicky velké technologické společnosti jako Nvidia (NVDA) nebo Microsoft (MSFT), jejichž valuace je citlivější na diskontní sazbu. Naopak pokud se inflace ukáže jako tvrdošíjnější (ne přechodná), stejné firmy nesou největší tlak dolů – a protože tvoří velkou část indexu, jejich pokles se do S&P 500 promítne silněji, než by tomu bylo u diverzifikovanějšího koše. Sektory s kratší durací zisků a stabilnějším cash-flow – například utility firmy nebo výrobci základního spotřebního zboží – bývají v obou scénářích méně volatilní, fungují spíš jako protiváha, ne jako hlavní hráč.

Praktický takeaway

Když index vypadá diverzifikovaný podle počtu firem, ale ne podle jejich váhy, riziko koncentrace se dá odhalit srovnáním klasického kapitálově váženého indexu s jeho rovnoměrně váženou verzí – čím větší mezi nimi propast ve výkonu, tím víc index ve skutečnosti táhne úzká skupina firem. U zpráv typu „inflace bude/nebude přechodná“ je užitečné ptát se: která skupina firem má na této tezi nejvíc navázáno a jak velkou váhu má v indexu, který sleduji?

Řečeno lidsky

Představte si talíř s obědem, kde je napsáno „vyvážené jídlo – pět různých surovin“. Jenže 40 % talíře tvoří jedna jediná ingredience. Pokud ta ingredience zkysne, celý oběd bude chutnat špatně, i když ostatní čtyři suroviny jsou v pořádku. Přesně tak funguje dnešní S&P 500 – formálně obsahuje stovky firem, ale výsledek z velké části určuje úzká skupina technologických titulů. Pro peněženku běžného člověka to znamená, že fond kopírující S&P 500 už dávno není tak „bezpečně rozmělněný“, jak název napovídá – jeho osud je čím dál víc svázaný s osudem hrstky firem a s tím, jestli má pravdu Miran, nebo jeho oponenti v Fedu.