Makro indikátory, které dává smysl sledovat (a proč jich stačí pár)

Je 14:29, čtvrtek. Otevřete ekonomický kalendář a vidíte tam čtrnáct řádků jen na dnešek: index nákupních manažerů v Německu, žádosti o podporu v nezaměstnanosti v USA, projev nějakého guvernéra centrální banky, zásoby ropy, důvěra spotřebitelů. Rozklikáváte jedno po druhém, čtete komentáře, cítíte, že byste měli něco udělat — a za hodinu zjišťujete, že jste si jen zvýšili tep a ke svému portfoliu jste se nepřiblížili ani o krok.

Tohle je past informačního přehlcení. A ironicky: čím víc dat sledujete, tím hůř se rozhodujete, protože každý údaj táhne vaši pozornost jiným směrem.

Proč většina makro čísel jen šumí

Ekonomika každý týden vyprodukuje desítky ukazatelů. Problém je, že drtivá většina z nich je buď zpožděná (popisuje minulost, kterou už trh dávno zohlednil), volatilní (jedno měsíční číslo se příští měsíc reviduje o polovinu), nebo navzájem korelovaná (říkají v podstatě totéž jinými slovy).

Představte si to takhle: kdybyste sledovali 30 indikátorů a 25 z nich se hýbe společně, nemáte 30 zdrojů informace — máte řádově pět nezávislých příběhů zabalených do třiceti obalů. Zbytek je hluk, který vám jen dodává falešný pocit kontroly.

Cíl tedy není vědět všechno. Cíl je poznat, v jakém režimu se ekonomika a trh právě nachází — protože v různých režimech historicky fungovaly různé věci. A na určení režimu vám stačí pár dobře zvolených signálů.

Čtyři osy, které pokryjí většinu obrazu

Místo seznamu padesáti čísel je užitečnější přemýšlet ve čtyřech osách. Každá odpovídá na jednu velkou otázku.

1. Růst — táhne ekonomika, nebo brzdí?

Nejsledovanějším předstihovým ukazatelem jsou tzv. PMI indexy (indexy nákupních manažerů). Fungují jako anketa mezi firmami: nakupujete víc, nebo míň? Nabíráte, nebo propouštíte? Hodnota nad 50 orientačně znamená expanzi, pod 50 kontrakci.

Proč zrovna tohle? Protože je to předstihový ukazatel — reaguje dřív než HDP, které přijde s několikaměsíčním zpožděním a popisuje už uzavřenou minulost. PMI vám řekne, kam ekonomika míří, ne kde byla.

2. Inflace — drží se cenová hladina na uzdě?

Meziroční inflace (CPI) je asi nejsledovanější číslo poslední doby. Historicky centrální banky cílí řádově okolo 2 %. Když se inflace utrhne — jako v letech 2021–2022, kdy v USA vyšplhala orientačně nad 9 % a v eurozóně nad 10 % — mění to celé pravidlo hry, protože nutí centrální banky reagovat.