Kdy je nejlepší akcí nedělat nic: Umění investičního zenu

Sedíte před monitorem, srdce vám buší až v krku a ukazovák levituje nad levým tlačítkem myši. Vaše oblíbená akcie právě během dvou hodin odepsala 8 % kvůli jakési neověřené zprávě na sociální síti X. V hlavě vám ječí siréna: „Dělej něco! Zachraň, co se dá! Nebo naopak nakup víc, je to ve slevě!“ Celé vaše tělo je zaplaveno adrenalinem, který vás nutí k okamžité akci.

Gratuluji, právě jste se ocitli v pasti evolučního nastavení, které zachraňovalo naše předky před šavlozubými tygry, ale v moderním světě investic spolehlivě pustoší bankovní účty. Vítejte v teritoriu, kde nejlepší možnou akcí je nedělat vůbec nic.

Příběh o dvou investorech: Aktivní Tomáš versus Kamenný Daniel

Představme si modelovou situaci z roku 2021. Dva přátelé, Tomáš a Daniel, se rozhodli investovat do indexu S&P 500 shodnou částku 250 000 Kč.

Tomáš je dynamický typ. Sleduje zprávy, čte analýzy a věří, že dokáže trh přelstít. Když v roce 2022 začaly trhy klesat kvůli rostoucí inflaci a válce na Ukrajině, Tomáš nechtěl „nečinně přihlížet, jak mu mizí peníze“. Při poklesu indexu o 15 % vše prodal s plánem, že nakoupí zpět, „až se situace uklidní“. Jenže trh našel své dno dříve, než Tomáš stihl zareagovat. Když se odhodlal k návratu, index už byl opět nahoře. Výsledkem Tomášovy hyperaktivity, poplatků za obchody a špatného načasování bylo, že jeho portfolio po třech letech vykazovalo ztrátu zhruba 12 %.

Daniel naproti tomu zvolil strategii „mrtvého brouka“. Svůj účet v podstatě neotvíral. Když mu Tomáš nadšeně volal, že trhy padají, Daniel jen pokrčil rameny a šel dál sekat trávník. Nedělal nic. Neupravoval pozice, neprodával, nenakupoval zbrkle spekulativní tituly. Po třech letech, na konci roku 2023, se jeho portfolio vrátilo zpět do černých čísel a připsalo si celkový nominální růst okolo 18 %.

Daniel nespálil žádné peníze na poplatcích, ušetřil si desítky hodin stresu a porazil aktivního Tomáše rozdílem třídy. Daniel totiž pochopil, že na akciovém trhu se neplatí za fyzickou námahu, ale za psychickou odolnost.

Proč nás mozek nutí neustále klikat? (Data mluví jasně)

Psychologové tomuto fenoménu říkají action bias (sklon k aktivitě). Jde o kognitivní zkreslení, kvůli kterému máme pocit, že v krizové situaci je jakákoliv akce lepší než nečinnost.