Fed, ECB a ČNB: proč jedna věta guvernéra pohne tvým portfoliem víc než čtvrtletní výsledky

Sedíš u obědě, telefon zavibruje: „Powell: sazby zůstanou vyšší déle, než trh čekal." Během deseti minut technologické akcie v tvém portfoliu spadnou o pár procent — a přitom ta firma, kterou držíš, neudělala vůbec nic. Nezměnila produkt, neztratila zákazníka, neprošvihla tržby. Jen se ve Washingtonu řeklo šest slov.

Tohle je moment, kdy většina drobných investorů zažije bezmoc. Máš pocit, že hraješ hru, jejíž pravidla nikdo neukázal. A přitom ta pravidla existují a dají se pochopit za odpoledne. Centrální banky totiž nedělají nic tajemného — jen nastavují cenu peněz. A cena peněz je gravitace, která přitahuje ceny úplně všeho ostatního.

Co ty tři zkratky vlastně dělají

Fed (americká centrální banka), ECB (Evropská centrální banka) a ČNB (Česká národní banka) mají jeden hlavní nástroj: základní úrokovou sazbu. Je to úrok, za který si komerční banky půjčují peníze — a od něj se odvíjí všechno ostatní, od hypoték přes firemní úvěry až po výnosy státních dluhopisů.

Jejich mandát je jednoduchý na popis a ďábelský na provedení: udržet inflaci nízkou a stabilní (cíl bývá kolem 2 %). Když inflace roste, sazby zdražují — peníze se stávají dražšími, lidé i firmy méně utrácejí a investují, poptávka chladne a ceny se snad uklidní. Když ekonomika zamrzá, sazby klesají a peníze zlevňují, aby se rozproudila aktivita.

Představ si to jako termostat. Přehřátá ekonomika (vysoká inflace) → přidáš chlazení (vyšší sazby). Podchlazená ekonomika (recese) → zapneš topení (nižší sazby). Problém je, že termostat reaguje se zpožděním klidně 12–18 měsíců, takže centrální bankéři vlastně řídí auto pohledem do zpětného zrcátka.

Konkrétně: cyklus 2021–2024 v číslech

Aby to nebyla teorie, vraťme se do roku 2021. Peníze byly prakticky zadarmo: Fed držel sazbu na 0–0,25 %, ECB měla dokonce zápornou depozitní sazbu kolem -0,5 % a ČNB startovala z 0,25 %. Hypotéky se u nás daly sjednat pod 2 % a technologické akcie s nulovým ziskem, ale hezkým příběhem, létaly jedna radost.

Pak přišla inflace. V USA vystoupala v létě 2022 orientačně k 9 % meziročně, v eurozóně o pár měsíců později na dvouciferná čísla a v Česku jsme koncem roku 2022 viděli inflaci řádově kolem 17 %. Centrální banky musely reagovat — a reagovaly razantně:

• Fed držel nulu až do března 2022. Pak během zhruba 16 měsíců vyhnal horní hranici řádově k 5,25–5,5 %.
• ČNB začala nejdřív a byla v regionu nejagresivnější: 2T repo sazbu vytáhla z 0,25 % až k 7 % v průběhu necelého roku.
• ECB startovala nejpozději, z nuly (respektive ze záporné depozitní sazby) začala zvedat v létě 2022 a vyšplhala s depozitní sazbou orientačně ke 4 %.

Pro představu, co to znamená lidsky: je to jako kdybys najednou platil zhruba čtyřnásobek úroku na hypotéce, o které jsi si myslel, že ji máš za pár procent na dvacet let dopředu.

A co trhy? Rok 2022 byl učebnicová ukázka. Když sazby prudce rostou, dluhopisy i akcie mohou padat současně — což mnohé „diverzifikované" portfolio 60/40 zaskočilo. Široký americký akciový index odepsal orientačně kolem 18–19 % za rok, dlouhé státní dluhopisy měly jeden z nejhorších roků v moderní historii. Klasický obranný polštář z dluhopisů ten rok selhal, protože zdroj problému byly právě sazby: nové dluhopisy nesly vyšší kupón a ty staré se rázem zdály málo atraktivní.