Momentum: proč to, co roste, má tendenci ještě chvíli růst (a jak to změřit)

Sedíš u obrazovky, koukáš na akcii, která za posledních 12 měsíců přidala 40 %, a v hlavě máš dvě věty současně. První: „Tohle už mi ujelo, teď je pozdě." Druhá: „Ale co když poroste dál?" A přesně v tomhle rozporu žije jeden z nejlépe zdokumentovaných jevů celé finanční historie — momentum.

Paradox je v tom, že tvoje intuice („co vyletělo, musí spadnout") jde přímo proti tomu, co ukazují data za posledních skoro sto let. A jestli na tom vyděláš nebo prohraješ, závisí často na tom, jestli rozumíš rozdílu mezi tím, co cítíš, a tím, co měříš.

Příběh o dvou investorech

Představ si dva lidi u obrazovky. Adam hledá „hodnotu". Vidí akcii, která za rok spadla ze 100 na 50 → říká si, že je ve slevě 50 % a níž už jít nemůže. David se dívá na jinou akcii, která za stejné období vyrostla ze 100 na 150 → a přesto nakupuje. Adam se drží intuice, David jde proti ní.

O šest měsíců později: Adamova „levná" akcie klesla na 35 (firma prochází strukturální krizí, kterou trh správně nacenil). Davidova „drahá" se obchoduje za 190 (firma jede na silném trendu a překonává očekávání). Není to zákon a neplatí to vždy — ale statisticky se to děje častěji, než by nám selský rozum dovolil věřit.

Co momentum vlastně je

Momentum je jednoduchá pozorovaná tendence: aktiva, která si v nedávné minulosti vedla nadprůměrně, mají statisticky vyšší šanci vést si nadprůměrně i v následujícím období. A naopak — poražení mají sklon ještě chvíli zaostávat. Není to jistota, je to pravděpodobnostní náklon.

Zní to skoro moc jednoduše na to, aby to fungovalo. A přesně proto to bylo tak dlouho ignorováno — příčí se to selskému rozumu i klasické teorii, podle které minulá cena nemá říkat nic o té budoucí.

Proč momentum vůbec funguje (psychologie za čísly)

Za jevem nestojí magie, ale předvídatelné lidské chování:

• Nedostatečná reakce (underreaction): analytici a investoři reagují na nové informace pomalu. Po skvělých výsledcích trvá týdny až měsíce, než všichni upraví své modely — a cena se tak posouvá postupně, ne skokem.
• Efekt stáda (herding): jakmile se trend potvrdí, začnou naskakovat další — institucionální fondy i retail — a tlačí cenu dál stejným směrem.
• Kotvení (anchoring): investoři se psychicky upnou na starou cenu („vždyť to stálo 100!") a odmítají uvěřit, že firma může mít reálně vyšší hodnotu.

Co říkají data

Klasická akademická studie z 90. let (Jegadeesh a Titman) rozdělila americké akcie podle výnosu za posledních 3 až 12 měsíců do skupin. Portfolio „vítězů" pak dlouhodobě překonávalo portfolio „poražených" — orientačně řádově o jednotky procent ročně, konzistentně napříč dekádami.